V naší optické praxi se pravidelně setkáváme s řadou mýtů a omylů. Šíří se neochvějně mezi populací obrýlenou i neobrýlenou a většinu z nich už jistě slyšel každý z vás.
Ráda bych dnes ty nejčastější uvedla na pravou míru a třeba vám tím ušetřila zbytečné obavy o zrak váš či vašich blízkých.

Dioptrie na dálku jsou “mínus”, na blízko jsou “plus”.
Velmi časté, zjednodušující tvrzení, které můžete nalézt i na stránkách učebnic pro základní školy. Ve skutečnosti se však zrakové vady nedělí na “dálku” a “blízko”. Ty základní se nazývají krátkozrakost a dalekozrakost a jejich korekce se nosí na obě vzdálenosti. Krátkozrakost korigujeme “mínus” čočkami, dalekozrakost “plus” čočkami a uživatelé se přes ně dívají do dálky i blízka. Tedy až do doby, než někdy po čtyřicítce nastoupí vada zvaná vetchozrakost. V této době i dosud brýlemi nedotčení jedinci začnou pociťovat obtíže při čtení a typicky natahovat ruce, až zjistí, že nastal čas na první brýle na čtení. Tyto jsou pak opravdu pouze na čtení a do dálky přes ně nelze koukat. Krátkozrakým lidem někdy stačí svoje mínusové brýle na blízko sundat, či si pořídit druhé brýle na čtení, které budou u vyšších vad opět “mínus” u nízkých vad se mohou dostat i do “plus”. Dalekozrací pak potřebují na blízko silnější “plus”, než mají na dálku. Jak vidíte variant je hodně, tak doufám, že jste se v těch plusech a mínusech úplně neztratili.

Nošením brýlí se oči ještě víc zkazí a zleniví.
Opravdu ne. Zraková vada je dána geneticky, podobně jako výška postavy či barva vlasů. Nošení korekce je nezbytné, aby člověk viděl ostře a její odmítání vede pouze k omezení zrakového vnímání člověka a dalším potížím. Studie ukazují, že v současnosti dochází v technicky rozvinutém světě k velkému nárůstu počtu krátkozrakých dětí a nacházejí souvislost mezi tímto nárůstem a množstvím času, který děti tráví v uzavřených prostorách a díváním se do blízka. Pokud tedy chcete ovlivnit, aby se vašemu dítěti nezhoršovala krátkozrakost víc, než je dáno geneticky, dopřejte mu co nejvíce pohybu na čerstvém vzduchu pod otevřeným nebem. Ovšem se správnou korekcí. Oko pak dává mozku dostatek podnětů z dálky a tím nedochází k druhotnému rozvoji krátkozrakosti.

Nikdo v rodině brýle nenosí, tak je nebude potřebovat ani moje dítě.
Výše uvádím, že zraková vada je dána geneticky. Nikdo však neví, jaké geny se zrovna prosadí a zda nějaký váš prapředek neměl oční vadu. Navíc se může stát, že dítě po jednom z rodičů zdědí lomivý systém oka a po druhém rozměr oka. A pokud dojde k nesouladu těchto dvou, vada je na světě. Proto je nutné kontrolovat zrak dítěte při pravidelných prohlídkách u dětského lékaře a v případě podezření na oční vadu provést další vyšetření.

Dáme raději méně dioptrií, ať se oko cvičí.
Další velmi rozšířený mýtus, který bohužel můžete slyšet i z úst některých lékařů. Není tomu tak. Oko není biceps, proto ho nelze vycvičit. Podkorigování vady u krátkozrakosti vede k neostrému vidění a zapojení pomocných mechanismů, jako je mhouření víček, naklánění hlavy apod. Také může vyvolávat bolest hlavy, zad a kolem očí, tlak za očima či začervenání a pálení očí a víček. V nejlepším případě si člověk prostě jen zvykne na to, jak špatně vidí a je vlastně spokojen. U podkorigované dalekozrakosti dochází k zapojování akomodace oka, která má sloužit pouze k zaostřování na blízko. To s sebou nese opět riziko jiných potíží, jako je snížená schopnost delšího čtení, bolesti hlavy, závratě, nevolnosti, občasné dvojení obrazu při únavě, kolísavé vidění. U dětí vede větší neřešená dalekozrakost až k rozvoji šilhání.

Čtením při špatném osvětlení se oči kazí.
Časté, avšak nepodložené tvrzení. Tím však neříkáme, že jim prospívá. Špatné světelné podmínky zhoršují kontrast a výrazně zvyšují námahu při čtení. Oči se tedy dříve unaví, začnou pálit, slzet, nebo vidět rozmazaně. Nevede to však k trvalému zhoršení zraku, či nutnosti nosit brýle, protože jsme v dětství četli pod peřinou při baterce. Oči dětí a mladých lidí podobné situace bez potíží zvládnou, dříve narození si za šera číst nemohou a dobře vědí, že dobré osvětlení je pro ně nutností.